Své jméno jsi mi dal

Jëhóšua, Christos

Boží syn, ve své hluboké modlitbě za učedníky, řekl jinými slovy, že mu Bůh, jeho Otec, dal své jméno. Jeho slova zaznamenaná v Nových písmech zcela postačují k potrvrzení správné výslovnosti Božího jména.
Jména Otce i Syna jsou vyjádřena v hebrejském jazyce, proto je možné také přihlédnout k základním pravidlům biblické hebrejštiny [UBH]. Hebrejská slova je nutné pro znázornění psát hebrejským písmem, ale v textu komentářů jsou transliterována do latinky.

Hebrejské souhlásky Božího jména jsou dobře známé - JHVH:
יהוה
Hebrejské jméno Božího syna je známé a známa je i jeho výslovnost - Jëhôšua‘:
יְהוֹשֻׁעַ

Pokud se samohlásky obou jmen napíší pod sebe, nelze přehlédnout, že jméno Božího syna, je složeno z Otcova jména:
י ה ו ה
י ה ו ש ע
První tři souhlásky jmen se shodují. Má-li jít o části stejného jména musí se shodovat i slabiky z nich utvořené. Jméno Syna má tedy stejné i samohlásky prvních dvou slabik jako jméno Otce. Přidají se tedy stejná samohlásková znaménka.
Souhláska váv je němá, „odpočívá“ v chólem [UBH 11.], čte se „ô“, tedy jako české „ó“, stejně jako ve jméně Jëhôšua‘. Této samohlásce se říká plný chólem [ UBH C.].

Je vidět, že první dvě třetiny Božího jména, „Jëhô‑“, jsou vtisknuty do jména Božího syna:
יְ ה וֹ ה
יְ ה וֹ ש ע

Samohlásky v posledních slabikách se ovšem mohou lišit, protože se liší souhlásky. Ještě tedy zbývá doplnit i poslední slabiku Božího jména:
Laryngála hé na konci slova po dlouhé slabice „vyžaduje“ v hebrejštině patach (samohlásku „a“), kterému se říká „vplížené“ patach [UBH 12.2.a 4.].
Patach se sice píše pod hé, ale čte se před ním. Poslední slabika je tedy „‑ah“:
יְ ה וֹ הַ

Koncová část Božího jména „‑ôah“ je velmi výjimečná. Dnes ji lze ve Starých písmech [BHS] najít jen u slova ’Ẹlôah, to je v jednotném čísle hebrejsky Bůh:
אֱל֫וֹהַּ
’Ẹlôah
Slovo ’Ẹlôah se dá složit ze slova ’Él - Silný, Mocný, Bůh. Připojí se zakončení „‑ôah“ a zároveň se zkrátí „’É“ na „’Ẹ“, tedy ṣéré na znělé chátéf sëgól.
Slovo ’Ẹlôah má po samohlásce lámed plný chólem, váv je tedy němé.
Po dlouhé přízvučné slabice „lô“ je pod hé „vplížené“ patach. Koncové hé je znělé, proto je „vyneseno“, má mappík [UBH 9.].
Přízvuk je na předposlední slabice, tedy je to přízvuk „shora“ - milél [UBH 4.].
Boží jméno má stejnou koncovku a proto má i stejný přízvuk a znělé koncové hé.
 
Je vidět, že druhá polovina Božího jména, „‑ôah“, je vtisknuta do slova ’Ẹlôah:
יְ  ה֫ וֹ הַּ
אֱ ל֫ וֹ הַּ

Stojí za povšimnutí, že slovo ’Ẹlôah má vlastně stejné všechny značky samohlásek jako Boží jméno, protože šëvá, které je pod jód, se musí pod laryngálou álef psát jako složené šëvá [UBH 12.3.], tedy zde jako chátéf sëgól.

Pomocí těchto jednoduchých porovnání se doloží výslovnost jedinečného Božího jména:
יְהוֹהַּ
Jëhôah

Hebrejské znění Božího jména se do češtiny přepisuje „Jëhóah“ a v českém textu se česky skloňuje jako slovo Duch.

Je životně důležité pozvedat hlas a vzývat Boží jméno, proroctví mluví jednoznačně a platí i pro naši budoucnost.

Výslovnost Božího jména není a ve skutečnosti nikdy nebyla ztracena. S důvěrou v Písma je možné se o tom přesvědčit.

Každému, kdo to chce přijmout, pomůže skvělé jméno Božího Syna, aby se o výslovnosti jména jeho Otce ujistil.

Paulos, apostolos pro národy