To je mé jméno na věčnost

Jëhóah ústy svého malacha

Poblíž Boží hory Chóréḇu se stala velmi důležitá událost a to nejen pro tehdejší Jisráél.
Jëhóah prostřednictvím svého malacha začal hovořit s Móšém.
Nejdříve upoutá jeho pozornost mimořádným znamením a zavolá ho jménem.
Upozorní ho v jakém postavení se nachází a představí se jako Bůh jeho otců.

Dále Jëhóah jasně vysvětlí, proč Móšého oslovil a dává mu důležitý úkol - jít do Miṣrajima.

Hned v úvodu rozhovoru s Bohem, však Móšé vyjádří svůj pocit nedostatečnosti.
Nevezme v úvahu, že do Miṣrajima nemá jít sám za sebe, ale že je součástí Božího záměru, který mu Bůh právě vyložil.

Dostane od Boha ujištění, že ho na místě bude podporovat. A navíc dostane slib, že jeho pověření bude potvrzeno později znamením, kterého se s ním zúčastní i Boží lid.

Slova „budu s tebou“ zní hebrejsky:
אֶֽהְיֶה עִמָּךְ
ehëjé immách

Ta slova slyšeli v rozhodujících okamžicích Jiṣchák i Jaakóḇ a udělali, co Bůh řekl. A ještě je má uslyšet Jëhóšua, syn Núnův, který se ujme vedení po Móšém a tento Boží záměr bude dokončovat.

Ale Móšé je tísněn pochybnostmi o sobě a jakoby ta slova přeslechl. Po svých zkušenostech z Miṣrajima zřejmě cítí, že se setká s nedůvěrou a že bude muset být hned zpočátku přesvědčivý. Proto se ptá co má říci, když se ho zeptají na jméno Boha, který ho poslal.

Móšé dostává zvláštní odpověď, ke které už sám nic nenamítne.

Slova „Budu, jenž budu.“ zní hebrejsky:
אֶֽהְיֶה אֲשֶׁר אֶֽהְיֶה
ehëjé ašer ehëjé
Jsou to slova, která jistě vedou Móšého k zamyšlení.

To je totiž odpověď tomu, kdo neposlouchá, když Bůh říká vzácná slova: „budu s tebou“.

Na místo jména má Móšé oznámit slovo, které před okamžikem slyšel: „ehëjé“ - „budu“.
Takové jméno Boha určitě nikdo nezná a bylo by od navrátivšího se Móšého těžko přijatelné.
Jëhóah však něříká, že „budu“ je jeho jménem, ale aby řekl, že ho poslal „budu“.

Jëhóahova odpověď je dvojnásobným ujištěním a připomenutím Móšému, že ten, jenž ho posílá také říká: „budu s tebou“. A je to přece všemocný Bůh, kdo mu to říká. Nejspíš tím Móšému chce pomoci zbavit se zbytečných pochybností. Mošé to mírné napomenutí zřejmě pochopil, jinak by se asi pohotově zeptal.
Tato slova byla určena jen Móšému a zazněla pouze v této rozmluvě. V Písmech není zpráva o tom, že by je Móšé někdy v nějaké promluvě použil, jen je poctivě zaznamenal.

Avšak následující Boží slova překrývají předešlou výtku, protože jsou jednoznačnou odpovědí na Móšého otázku.
Jëhóah určuje, jakým jménem má být navždy připomínán:

 Móšé je ujištěn, že Jëhóah je jméno Boha a že je to jméno, které se nikdy nemění:
זֶה־שְּׁמִי לְעֹלָם
Zéššëmí lëólám

A jméno Jëhóahovo bylo, je a bude připomínáno jako jméno Boha otců Jisráéle všem pokolením.

Následuje ještě podrobnější Jëhóahův pokyn, jak to má Móšé zařídit a co má říci, aby byl vyslyšen.
Má se ujmout iniciativy a vysvětlit předním mužům své pověření a Jëhóahův záměr.
Takovou řeč jeho lid do té doby ještě nikdy neslyšel:

Jëhóah ústy svého malacha