Jeden je!

Jëhóšua, Christos
שְׁמַע יִשְׂרָאֵל
יְהוֹהַּ אֱלֹהֵינוּ
יְהוֹהַּ אֶחָד

Šëma Jisráél
Jëhóah Elóhénú
Jëhóah echád


Těmito slovy v biblické hebrejštině je uvedeno největší Boží přikázání. Takto je předal Móšé lidu Jisráéle a takto je také Boží syn, Jëhóšua Christos, veřejně citoval. Odpovídal totiž na vychytralé otázky odpůrců, kteří jeho odpovědi pozorně sledovali, protože by ho rádi chytili za slovo. Ale jeden zákoník mu přecejen dal i nezáludnou otázku: „Které je první ze všech přikázání?“

Jëhóšua v odpovědi vyzdvihl první přikázání a přidal ještě druhé, související:

Jëhóšua, Christos

Znalec zákona správnou odpověď na svou otázku jistě znal a je zajímavé si povšimnout jeho promyšleného komentáře a toho, co k němu Jëhóšua dodal:

Markos, pisatel euangelia

Zákoník s jistým nadšením dává Jëhóšuovi za pravdu. Svými slovy opakuje jeho slova a dodává ještě dvě myšlenky z Písem. O jediném Bohu říká, že není jiného, kromě něho. Lásku k Bohu a bližnímu vyzdvihuje nade všechny oběti podle Zákona.
Jëhóšua jeho postoj a porozumění oceňuje překvapujícím prohlášením, že není daleko od Božího království.

Je nepředstavitelné, že by Jëhóšua citoval text jiným jazykem, než jazykem Starých písem, jazykem Móšého, který jeho posluchači dobře znali. Stejně tak je nemyslitelné, že by text pozměnil tak, že by vynechal Jëhóahovo jméno, které sám nosí ve svém jménu.
Je nemožné, že by Jëhóšua zamlčel nějakou důležitou skutečnost týkající se jedinečnosti jeho Otce,  Jëhóaha.

Tak promluvil Boží syn, náš učitel, Jëhóahův pomazaný král a velekněz, Jëhóšua.
Tak musíme vždy a za všech okolností učit i my

Jakékoliv porozumění a výklad Písem nesmí předčit, převýšit nebo zastínit tato přikázání.

Tři měsíce po vyjití z Miṣraima Jëhóah nabídl prostřednictvím Móšého Jisráéli podivuhodnou smlouvu, kterou všechen lid společně přijal.
Pak se stalo, že Jëhóah sestoupil na horu v poušti Sínáj a mluvil s Móšém. Shromážděný lid pod horou slyšel a viděl tuto ohromující událost, kdy Bůh mluvil zprostřed ohně. Tehdy održel Jisráél slova smlouvy s Jëhóahem, kterou slíbil plnit.

Je užitečné si povšimnout, jak jsou první dvě přikázání vtisknuta Jëhóahem do základních „deseti slov“ smlouvy, která pak také napsal na dvě kamenné desky. První čtyři „slova“ vyjadřují lásku k Jëhóahu, dalších šest pak vyjadřuje lásku k bližním.

v modlitbě, kterou nás naučil Jëhóšua, jsou první dvě přikázání obsažena. Náš Otec Jëhóah a posvěcení jeho jména je na prvním místě naší lásky, naše potřeby a problémy (tedy nejen mé, ale i mých bližních), na místě druhém. A ještě jsou zde obsaženy důležité souvislosti s Božím královstvím.

Z úst Jëhóšuy, Christa, veřejně zazněla slova, určená především jeho vlastnímu lidu, Jëhúdíům. Jëhúdí však není ten, kdo je jím navenek, ale ten kdo je jím uvniř. Je to ten, kdo má srdce obřezané duchem. Je to ten, kdo miluje Jëhóaha a své bližní, protože má porozumění a citlivé srdce, ne tedy kvůli liteře zákona.

Jestliže tedy my, lidé z národů, „uslyšíme“ oslovení „Slyš, Jisráéli!“, určitě velmi zpozorníme, protože Jëhóah skrze Jëhóšuu, mluví dnes i k nám. A „slyšet“ každé jeho slovo je životně důležité:

Jëhóšua, Christos