Honoste se jeho svatým jménem

Dávid, král
יְהוֹהַּ
Jëhóah

Svaté jméno živého Boha. Odedávna a navždy odlišuje jediného pravého Boha ode všech ostatních nicotných bohů.

Dávid, král

Jëhóah po tisíciletí své jméno sděluje lidem a velmi mu záleží na tom, aby bylo všem známo a pronášeno jen pro úctyhodný účel.

Prostřednictvím malachů, ústy svých věrných ctitelů a proroků, Jëhóah opakovaně zjevoval lidem své jméno a nemůže být žádná pochybnost o tom, o jak závažnou věc se jedná. V Písmech je o tom zaznamenána řada svědectví a není možné si jich nevšimnout a není ani spravedlivé si jich nadále nevšímat.

Jëšajáhú, prorok

Jëhóah také poslal svého syna, Jëhóšuu Christa, aby vyučoval svěřený lid a on samozřejmě také vyučoval o Božím jménu. Posvěcení a oslavení Otcova jména bylo a je pro něho na prvním místě. Jeho slovy, zaznamenanými v Písmech, jsou nadále vyučováni další a další jeho následovníci:

    • • •
Jëhóšua, Christos

Jëhóšua zde dává do souvislosti s Otcovým jménem zachování jeho slova a lásku svých učedníků takovým způsobem, že to vede k zamyšlení. To je právě ten způsob Jëhóšuova vyučování, který je nutno vyhledávat a napodobovat.

Nejlepší možný začátek studia Písem je poznávání jména pravého Boha. Jëhóahovo jméno je v Písmech ústřední myšlenkou dokonce tak hlubokou, že souvisí s veškerým poznáním Boha i jeho syna.

Výslovnost Božího jména je jen malou částí ze znalostí o něm, ale zato dobře slyšitelnou a každému ihned zřetelnou. Navíc, skutečné Boží jméno je nutné vyslovovat, v mysli i nahlas.
Jak by jinak bylo možné vzývat jeho jméno a přitom i pomýšlet na zaslíbení?
Jak by jinak bylo možné přemýšlet, hovořit nebo dokonce vyučovat o pravém Bohu?
Jak by jinak bylo možné honosit se jeho svatým jménem?
Jak by jinak bylo možné chválit jediného pravého Boha?

V souladu s celými Písmy a tedy s Božím slovem v nich obsaženým je možno po vytrvalém hledání prohlásit:

Jëhóah je podivuhodné jméno, a lze mu dobře rozumět. Je možné ho složit z hebrejských slov a má výklad připomínající nám velikost pravého Boha. Dá se ukázat, jak pěkně souvisí jeho výklad se stvořením všech věcí Božím slovem a připomínají se nám přitom Jëhóahovy vlastnosti - moc, moudrost, spravedlnost a láska.

Výslovnost i výklad Božího jména se musí doložit jen informacemi zachovanými v hebrejských a řeckých Písmech. Z učebnice biblické hebrejštiny jsou potřeba jen základní pravidla týkající se hlavně hláskosloví a v menší míře tvarosloví.
Výklad Božího jména se podle Písem doloží tak, že je zároveň potvrzena i jeho výslovnost.

Lidé ve světě v naprosté většině nepřijímají Písma jako jediný věrohodný a dostatečný zdroj poznání o Bohu. Proto mezi lidmi už dávno není shoda v tom, jak se má jméno jediného pravého Boha vyslovovat a zda-li ho vůbec vyslovovat.
Jméno jediného pravého Boha se zaměňuje různými náhradními slovy a jméno jeho syna je mnohými překlady pozměněno tak, že není zřejmá jeho přímá souvislost s Božím jménem. To je nesprávné, bez ohledu na to, jakými argumenty je to odůvodňováno, protože takto jsou překrucována právě dvě největší jména, jaká může člověk znát. Tak to zcela jistě nezůstane.

Přece jsou však i nyní lidé, kteří se mohou jménem Boha s radostí honosit. Jsou to ti, kteří mají opravdovou bázeň před Bohem a kteří myslí na jeho jméno. O těch je psána vzácná pamětní kniha. Nemůže být pro člověka naprosto nic hodnotnějšího, než když získá právě takovouto Jëhóahovu pozornost:

Maláchí, prorok