Jediné slovo ze všech možných slov

Ke známým souhláskám Božího jména J H V H je nutno doplnit správné značky tak, aby mohlo být Boží jméno lidmi správně vyslovováno, jako všechna ostatní jména zapsaná ve Starých písmech.

Z grafického hlediska lze rozlišit jedenáct značek pro samohlásky a jednu prázdnou „značku“, když samohláska chybí. Ke každé značce pro samohlásku lze ještě připojit jednu značku, která má více významů a tvoří ji tečka uprostřed souhlásky. Může znamenat dágéš, mappík nebo, v kombinaci s němou souhláskou váv, samohlásku šúrek.
Zdvojnásobený počet různých značek je tedy: (11 + 1) × 2 = 24.
Ke čtyřem souhláskám je potřeba sestavit všechny možné varianty čtveřic značek z dvacetičtyř možných značek, přičemž na různých místech se připouštějí i stejné značky. Takové operaci se v matematice říká variace čtvrté třídy z dvacetičtyř prvků s opakováním. Počet všech čtveřic je roven číslu dvacetčtyři na čtvrtou, to je:
24 × 24 × 24 × 24 = 331776

Vychází překvapivě velké číslo, je to však jen hrubý horní odhad a jistě ho lze snížit. Pokud se napíše program pro práci s hebrejskými znaky, lze i takovýto počet slov na počítači vygenerovat snadno.

Podobně snadné na počítači může být vyhodnocení a vymazání všech nesprávných slov, která jsou bez promyšlených omezení vygenerována. Jen je nutno zvolit takové metody, které je snadné naprogramovat. Určitě to neznamená programovat množství provázaných pravidel. Ale je vhodné využít běžné osvědčené fukce, kterými disponuje každý vyšší programovací jazyk, vyhledávání a testování pomocí regulárních výrazů.

Stará písma tvoří nevelký, ale ucelený referenční jazykový korpus, ze kterého lze „vidět“ jak nesmí být staré hebrejské slovo sestaveno. Stačí vyhledávat nějakou „vhodně zvolenou“ část slova v textu korpusu a pokud se tam nevyskytne, slovo vymazat. Musí být takto probrány všechny části slova a pokud nebylo slovo vymazáno, lze mít za to, že slovo je sestaveno „dostatečně hebrejským způsobem“.
A tak je možné zůstat u toho nejjednoduššího a sice jak slovo „vypadá“ a ne jestli je sestaveno správně podle nějakých explicitně formulovaných pravidel. A to je možné proto, že slovo lze důkladně srovnávat s texty, které se úplně všemi pravidly řídí, a tak jich využívat k vyhodnocování podle těchto implicitních pravidel.

Hledání tímto empirickým způsobem je založeno na pouhém porovnávání, ne na důkladném zpracování pravidel biblické hebrejštiny. Výhodou může být, že se na žádné pravidlo nemůže zapomenout nebo že se žádné pravidlo nepoužije chybně, právě proto, že se nepoužije vůbec.

Definování pojmů

Aby se tento přibližně naznačený postup dal dobře a korektně provést, jsou nutná nějaká upřesnění.

Je potřeba zavést definice pojmů speciálně pro účel hledání grafické podoby Božího jména v hebrejských znacích.

Grafém

Lexigraf

Apograf

Rozklad lexigrafu

Všechny možné lexigrafy (J,H,V,H)

Základní úlohou, kterou je potřeba vyřešit, je vygenerování všech možných lexigrafů (J,H,V,H).
Pro každou hebrejskou souhlásku lexigrafu se sestaví seznam jejích přípustných grafémů, který nemusí obsahovat všechny možné kombinace znaků. Je možné uplatnit několik základních pravidel biblické hebrejštiny a předem vyloučit ty nesprávné. Není to sice nutné, ale výrazně se zmenší počet grafémů, se kterými se pak rychleji pracuje. V případě pochybnosti se grafém raději ponechá.
Čtyři připravené seznamy přípustných grafémů se zobrazí ve sloupcích tabulky podle jejich umístění v lexigrafu. Za povšimnutí stojí, že koncové hé má jiný a navíc i kratší seznam grafémů než hé vnitřní.
Protože seznamy obsahují jen opravdu použitelné grafémy, je počet všech možných lexigrafů jen 20520. Krátkým programem v javascriptu mohou být všechny lexigrafy (J,H,V,H) vygenerovány a zobrazeny v tabulce. Pár sekund to trvá a jeden z nich musí být ten správný.

Lexikon

Jsou tedy k dispozici všechny možné lexigrafy a některý má obsahovat Boží jméno v základním tvaru, tedy v prvním pádu jednotného čísla. O tom, který to může být, lze rozhodnout jedině s pomocí Starých písem.
Jenže Písma obsahují slova v různých tvarech, které se od základního tvaru liší, například neodlučitelnými předložkami. Byla by proto vyhodnocena jako různá slova a výsledek by byl zkreslený. Proto je přímé použití textu Starých písem jako jazykového korpusu problematické, protože by musely být základní tvary slov v textu Písem dodatečně vyznačeny. To se v jazykových korpusech dělá pomocí strukturovaných značek neboli tagů a existují i elektronické texty Starých písem s morfologickými značkami.
Dostatečným nástrojem by byl seznam všech slov ze Starých písem v základních tvarech. Tato práce byla už dávno udělána, když James Strong sestavil číslovaný seznam všech slov z Písem v základních tvarech a připojil ho ke své konkordanci.

Nahrazení Starých písem jako jazykového korpusu seznamem všech různých slov, která Písma obsahují, je možné. Odpovídá to určitému předzpracování jazykového korpusu, kdy je nejdříve extrahováno právě to, co je pro danou úlohu nezbytné. Je tak dodána důležitá informace z biblické hebrejštiny a sice, které z řady tvarů slov v Písmech jsou základními tvary neboli lemmaty.

Stojí za povšimnotí, že není nutno z Písem získat také počet výskytů stejného slova a přihlížet k němu. Frekvence slov v jazykovém korpusu Písem není rozhodující, protože závisí na rozsahu textu věnovaném nějakému tématu. Důležitý je počet navzájem různých slov, které při porovnávání vykáží hledanou shodu, protože tento počet vyjadřuje rozšíření určitého jevu v jazyce Písem. Tímto jevem je „otisk“ jména Boha ve slovníku starověkého národa, který ho uctíval.

Lexikon zpracovaný podle Strongovy konkordance je k dispozici v elektronické podobě ve formátu databáze SQLite jako modul [HSCW] pro program DAVAR4.
Je snadné z něj exportovat seznam hebrejských slov ve formátu vhodném pro program v javascriptu. Jen je potřeba se vypořádat s určitou nejednoznačností.
Graficky stejnému slovu jsou někdy přiřazena různá Strongova čísla a vyskytuje se tedy ve více databázových záznamech. Stačí zařídit, aby se takové záznamy sloučily do jednoho.
Dále je někdy k jednomu Strongovu číslu přiřazeno několik graficky odlišných slov. Proto je potřeba v každém záznamu pracovat se seznamem slov, i když to většinou bude seznam s jedním slovem.
K některým Strongovým číslům jsou přiřazena i sousloví, jejichž některá slova nejsou v základním tvaru. Pokud by se pro nějaká sousloví při porovnávání našla shoda, budou sousloví ve výsledném výpisu a jejich vliv se pak může vyhodnotit.

Ve Strongově seznamu slov nejsou jen hebrejská slova, ale i aramejská. Jsou sice korektně napsána hebrejským písmem a mají správně nikkúd, ale nemohou být v seznamu hebrejských slov ponechána.

Pro kontrolu je možné zobrazit v tabulce seznamy hebrejských slov v relaci se seznamy Strongových čísel. Pár sekund to trvá.

Souhlásky Božího jména, vyskytující se v Písmech, jsou zatíženy nikkúd, které k nim nepatří a slouží jen pro këré perpetuum. Tato slova nemohou být použita pro nějaká korektní rozhodnutí. Nevhodná slova se Strongovými čísly H3068 až H3074 musí být vynechávána z porovnávání. (Stojí za povšimnutí, že [HSCW] jen v těchto sedmi položkách značí chólem nad hé na rozdíl od [TNC], kde je vždy umístěno nad váv.)
V Písmech je však řada slov, která obsahují části Božího jména a použita být mohou, protože mají nikkúd správně.

Svázané digrafy a trigrafy v lexigrafu (J,H,V,H)

Všechny čtyři souhlásky J H V H současně se vyskytují v Písmech jen v Božím jménu. Celé Boží jméno není tedy obsaženo v žádném jiném slovu. Z toho plyne, že není nutné pracovat s tetragrafy (J,H,V,H| nebo |J,H,V,H| nebo |J,H,V,H), protože se v lexikonu nevyskytují. Zbývají tedy jen digrafy a trigrafy.

Počáteční, koncové a vnitřní apografy jsou definovány proto, že mohou mít pro stejné souhlásky odlišný seznam grafémů podle charakteristického umístění, které mají v lexigrafu, ze kterého byly vybrány.

Při porovnávání lexigrafů (J,H,V,H) s lexikonem musí být uplatněny postupy dostatečně přísné, aby byly vyloučeny všechny lexigrafy, které „nevypadají hebrejsky“ a proto jsou nevhodné.

Vhodné jsou jen ty lexigrafy, které obsahují jen samé vhodné apografy, tedy takové, které lze nalézt ve slovech lexikonu a mají tedy stejnou skupinu grafémů se stejnou charakteristikou.

Lexigraf se může porovnávat po částech, jen když se rozloží na apografy svázané. Tím je pro grafémy každého vhodného lexigrafu zajištěno, že počáteční grafém má vhodného následníka, koncový grafém má vhodného předchůdce a vnitřní grafémy mají vhodné předchůdce i následníky.

Strojově sestavené lexigrafy jistě obsahují v řadě případů digrafy, které nelze nalézt v žádných slovech lexikonu. To znamená, že po sobě následující grafémy jsou v rozporu s biblickou hebrejštinou. Je nutno vymazat jako nevhodné všechny lexigrafy, ve kterých se vyskytne digraf, který není nalezen v lexikonu.

Počáteční nebo koncový trigraf v sobě obsahují i počáteční nebo koncový digraf a také ještě vnitřní digraf, takže všechny grafémy mají zajištěny vhodné předchůdce i následníky. Rozklady s trigrafy jsou více omezující, obsahují přísnější podmínku, protože vyžadují, aby se v některých slovech nacházel delší apograf.

Rozklad na počáteční a koncový trigraf není definován jako rozklad na svázané apografy, protože trigrafy mají společné dva grafémy, vlastně mají společný digraf. Takto silná vazba není pro žádný lexigraf v lexikonu nalezena.

Pro lexigraf (J,H,V,H) jsou možné jen tyto tři různé rozklady na svázané apografy:

  1. Lexigraf (J,H,V,H) ≈ (J,H|&|H,V|&|V,H)
    Rozklad na počáteční (J,H| a vnitřní |H,V| a koncový digraf |V,H)
    Aby nebyl lexigraf vymazán jako nevhodný, musí být v nějakých slovech lexikonu nalezen alespoň jeden počáteční a zároveň alespoň jeden vnitřní a zároveň alespoň jeden koncový digraf.
  2. Lexigraf (J,H,V,H) ≈ (J,H,V|&|V,H)
    Rozklad na počáteční trigraf (J,H,V| a koncový digraf |V,H)
    Aby nebyl lexigraf vymazán jako nevhodný, musí být v nějakých slovech lexikonu nalezen alespoň jeden počáteční trigraf a zároveň alespoň jeden koncový digraf.
  3. Lexigraf (J,H,V,H) ≈ (J,H|&|H,V,H)
    Rozklad na počáteční digraf (J,H| a koncový trigraf |H,V,H)
    Aby nebyl lexigraf vymazán jako nevhodný, musí být v nějakých slovech lexikonu nalezen alespoň jeden počáteční digraf a zároveň alespoň jeden koncový trigraf.

Zpracovat se musí všechny tři rozklady.
Lexigraf, který vyhoví alespoň v jednom rozkladu, by mohl obsahovat konzistentní jméno.

Není důležité jen to, jestli vyjde nějaký přesvědčivý výsledek, ale také to, že jsou zároveň jednoznačně vyloučeny všechny ostatní možnosti.

Ohodnocení lexigrafů

Když vyjde více vygenerovaných lexigrafů, které snesou srovnání se Strongovým lexikonem, je potřeba posoudit, které lexigrafy obstály lépe než jiné. To se dá zařídit tak, že se pro každý úspěšný lexigraf vypočte jeho ohodnocení.
Ohodnocení lexigrafu pro jednotlivé rozklady na svázané apografy OLrozklad, se vypočte jako součet všech ohodnocení apografů Oapograf, násobených počtem jejich výskytů v lexikonu Papograf, tedy:

OL1  = OJH × PJH + OHV × PHV + OVH × PVH
OL2  = OJHV × PJHV + OVH × PVH
OL3  = OJH × PJH + OHVH × PHVH

Ohodnocení každého apografu jedné délky je dáno tím, jak „pracné“ je získat jeden konkrétní apograf náhodným výběrem ze všech možných apografů stejné délky. Tato teoretická „pracnost“ se vypočte jako součin počtu všech přípustných grafémů určitého apografu.
Pro počáteční digraf (J,H| je to 9 × 12 = 108 možností. To znamená, že při dosatečně velkém počtu pokusů v průměru každý 108 výběr bude úspěšný.
Pro počáteční trigraf (J,H,V| je to v průměru každý 9 × 12 × 19 = 2052 výběr. Čili je „mnohem pracnější“ nalézt konkrétní trigraf, než digraf a proto má „řádově“ vyšší ohodnocení.

Ohodnocení digrafů a trigrafů je:
OJH = 9 × 12 = 108
OHV = 12 × 19 = 228
OVH = 19 × 10 = 190
OJHV = 9 × 12 × 19 = 2052
OHVH = 12 × 19 × 10 = 2280

Takovýto způsob ohodnocení apografů je nejjednodušší možný, který ještě rozlišuje mezi jednotlivými grafémy. Pro vzájemné porovnání úspěšných lexigrafů je zcela postačující, i když nebere ohled na skutečný počet výskytů apografů ve slovech lexikonu.

Programy pro hledání apografů v lexikonu

Pro každý rozklad lexigrafů na svázané apografy je napsán krátký program v javascriptu a vložen na samostatnou stránku. Po otevření stránky a kliknutí na tlačítko se program spustí. Postupně sestavuje lexigrafy (J,H,V,H) a vyhledává všechny jejich apografy v lexikonu. Po vyčerpání všech možností se vypíše vyhodnocený výsledek do tabulky.

Program je tedy vždy proveden na počítači uživatele, není zobrazen nějaký předem připravený výsledek. Pokud si uživatel v prohlížeči zobrazí zdrojový kód stránky, může si celý program přečíst a ujistit se, že program skutečně dělá to, co dělat má. Nejsou používány žádné externí knihovny, jen funkce vestavěné do všech prohlížečů běžně používaných na osobních počítačích.

Algoritmus programů

V programu je grafická podoba grafémů zaznamenána řetězci znaků v unikódu, takže grafémy mohou být snadno porovnávány a jsou i správně zobrazovány.
Důležité je zařídit, aby všechny grafémy použité v seznamech přípustných grafémů měly stejné pořadí znaků jaké je používáno v lexikonu, protože jen tak jsou možná jednoduchá porovnávání.
V použitém Strongově lexikonu následuje po samohlásce souhláska a pak značka mappík nebo dágéš.

Při vyhledávání apografů musí pro jeden úspěšný lexigraf vyhovět alespoň jednou všechny apografy příslušného rozkladu. Nezáleží tedy na pořadí v jakém se apografy aktuálního rozkladu posuzují. To má vliv jen na počet porovnání a tedy na rychlost provedení programu.
Lexikon je setříděn podle abecedy a tak je výhodné porovnávat nejdříve počáteční apograf a jen se slovy začínajícími JH. Ostatní apografy se vyhledávají v celém lexikonu, ale jen pro lexigafy, které uspěly při porovnávání počátečního apografu.

Provádění programů

Provedení programu ve webovém prohlížeči může trvat i několik desítek vteřin. Záleží na prohlížeči, obvzlášť pomalý je Firefox. Nejrychlejší je Chrom a Opera.
Pokud prohlížeč oznámí, že se stránka zpracovává pomalu nebo neodpovídá, je potřeba počkat, program se přecejen dokončí.

Provedení programů pro jednotlivé rozklady:

  1. Lexigraf (J,H,V,H) ≈ (J,H|&|H,V|&|V,H)
    Svázané digrafy nejsou příliš přísnou podmínkou. Vyhověly tři lexigrafy. Jen o málo vyšší ohodnocení má zde lexigraf Božího jména Jëhóah.
    Je nutno poznamenat, že slovo „gáḇóah“, které obsahuje koncový digraf lexigrafu, se ve Starých písmech nevyskytuje s plným chólem, ale jen s neúplným. Ohodnocení by se mohlo snížit o 190.
     
  2. Lexigraf (J,H,V,H) ≈ (J,H,V|&|V,H)
    Dvacet jedna nálezů počátečního trigrafu davá lexigrafu Božiho jména Jëhóah velmi vysoké ohodnocení a neexistuje žádné vyšší.
    Pro slovo „gáḇóah“ platí stejná poznámka jako v prvním rozkladu. Ohodnocení by se mohlo snížit o 190.
     
  3. Lexigraf (J,H,V,H) ≈ (J,H|&|H,V,H)
    Tomuto rozkladu nevyhoví žádný lexigraf.
    Jen pro ilustraci byl připuštěn nepravý koncový trigraf (H,V,H), který je zároveň i počáteční, aby se ukázalo nízké ohodnocení i takovýchto nevhodných lexigrafů.

Výsledek práce programu s druhým rozkladem svázaných apografů potvrzuje známý fakt [VSBJ], že řada jmen uvedených ve Starých písmech je složena z počáteční části Božího jména „Jëhó-“ a nějakého významového doplňku. Ale hlavně ukazuje, že k této počáteční části existuje konzistentní část koncová a to jediná možná: „-óah“.

Závěr

Rozklad lexigrafu (J,H,V,H) ≈ (J,H,V|&|V,H) výrazně nejlépe vystihuje používání Božího jména ve Starých písmech.
Není možné říci, že by mohl být ještě nějaký jiný a lepší lexigraf. Nemohl, není takový, vyzkoušeny jsou úplně všechny.

Výsledný nejvíce ohodnocený lexigraf obsahuje správný zápis Božího jména, které se vyslovuje „Jëhóah“.
Boží jméno lze správně vyslovovat, protože je neoddělitelnou součástí hebrejštiny Starých písem.


Seznam stránek

Stránka aktualizována 10.9.2018 23:39:46