Dechem jeho úst

KNIHA CHVAL 33

1 Jásejte spravedliví kvůli Jëhóahu,
.1přímým přísluší chvála.
2 Vzdávejte díky Jëhóahu na harfě,
.1při nástroji o desíti strunách opěvujte jej.
3 Zpívejte mu píseň novou,
.1hrajte dobře s radostným křikem.
.1
4 Neboť pravé je slovo Jëhóahovo
.1a každé dílo jeho stálé.
5 Miluje spravedlnost a právo,
.1milosrdenství Jëhóahova plná je země.
.1
6 Slovem Jëhóahovým nebesa učiněna jsou
.1a dechem úst jeho všechno vojsko jejich.
7 .1.2On shrnul, jako na hromadu, vody mořské
.1.2.3a dal do skladů hlubin.
.1
8 Boj se Jëhóaha celá země,
.1děste se před ním všichni obyvatelé kruhu zemského,
9 .1.2neboť on řekl
.1.2.3a stalo se,
.1.2.3.4on rozkázal
.1.2.3.4.5a postavilo se.
.1
10 Jëhóah ruší rady národů
.1a v nic obrací vymýšlení lidská.
11 .1.2Rada pak Jëhóahova na věky trvá,
.1.2.3myšlení srdce jeho od pokolení do pokolení.
.1
12 Šťastný národ,
.1.2když Jëhóah Bohem jeho,
.1lid ten,
.1.2vyvolený za vlastnictví.
.1
13 Jëhóah hledě z nebe,
.1vidí všechny syny lidské,
14 .1.2z místa přebývání svého dohlédne ke všem obyvatelům země.
15 .1.2.3Ten, který stvořil srdce jednoho každého z nich,
.1.2.3.4spatřuje všechny skutky jejich.
.1
16 Nebývá král zachráněn množstvím vojska,
.1ani udatný rek vysvobozen velikou silou.
17 .1.2Klamem je kůň k záchraně,
.1.2.3ani množstvím síly své únik neposkytuje.
.1
18 Hle, oko Jëhóahovo hledí
.1na ty, kdo se ho bojí,
.1.2na ty, kdo očekávají milosrdenství jeho,
19 .1.2.3aby osvobodil od smrti duše jejich
.1.2.3.4a naživu zachoval je v čase hladu.
.1
20 Duše naše očekává na Jëhóaha,
.1on je pomoc naše
.1.2a štít náš.
21 V něm zajisté raduje se srdce naše,
.1neboť ve jméno jeho svaté důvěřujeme.
.1
22 Kéž je milosrdenství tvé nad námi, Jëhóahu,
.1jakož naději máme v tobě.
Pisatel chval

Když se zamýšlíme nad výkladem Božího jména a hledáme co znamená, je dobré se podívat do Písem na to, čím se Bůh proslavil nejprve a s čím je jeho jméno od počátku spojováno.

První co se ve Starých písmech dovídáme o Bohu je to, že stvořil nebe a zemi.
Z hebrejského slova „bárá“, „stvořil“, není však složeno Boží jméno, ale tvoří jeden z mnoha jeho přívlastků - „Stvořitel“.

V Písmech je vznešenost Jëhóahova jména krásně uváděna do souvislosti se stvořením všech věcí a všech bytostí, které učinil. Ovšem nejen vlastní stvoření, ale způsob, jak to Jëhóah provedl, ten připomíná navždy jeho jméno:

KNIHA CHVAL 148

1 Chvalte Jáha!
.1
Chvalte Jëhóaha z nebes,
.1chvalte ho na výšinách.
2 Chvalte jej všichni malachové jeho,
.1chvalte jej všechny zástupy jeho.
3 Chvalte jej slunce i měsíci,
.1chvalte jej všechny jasné hvězdy.
4 Chvalte jej nebesa nebes,
.1i vody, které jsou nad nebem tímto.
.1
5 Chvalte jméno Jëhóahovo,
.1neboť on přikázal a stvořeny jsou
6 .1.2a upevnil je na věčné věky,
.1.2.3dal ustanovení,
.1.2.3.4z nichž by nevykračovaly.
.1
7 Chvalte Jëhóaha ze země,
.1mořtí obrové
.1.2a všechny vodní hlubiny,
8 .1ohňi a krupobití,
.1.2sněhu i mlho,
.1větře bouřlivý,
.1.2vykonávající slovo jeho,
9 .1hory
.1.2a všechny pahorky,
.1stromy ovoce nesoucí
.1.2i všechny cedry,
10 .1zvěři divoká
.1.2i všechna dobytčata,
.1plazi
.1.2i ptactvo okřídlené,
11 .1králové země
.1.2i všechny národy,
.1knížata
.1.2i všichni soudci země,
12 .1mládenci,
.1.2také i panny,
.1starci
.1.2s mladíky.
.1
13 Chvalte jméno Jëhóahovo!
.1Neboť vyvýšeno je jméno jeho samého,
.1.2velebnost jeho nade všechnu zemi i nebe.
.1
14 A vyvýšil roh lidu svého,
.1chválu všech věrných jeho,
.1.2synů Jisráéle, lidu jemu blízkého.
.1
Chvalte Jáha!
Pisatel chval

On přikázal a jsou stvořeny všechny věci. Prvním pro nás zaznamenaným vlastním slovem Boha ve Starých písmech je právě příkaz:

1. KNIHA MÓŠÉOVA 1

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
.1
2 A země pak byla beztvará a pustá
.1a tma nad hlubinou
.1.2a dech Boží vanoucí nad vodami.
.1
3 I řekl Bůh:
.1Ať nastane světlo!
A nastalo světlo.
.1
4 A viděl Bůh světlo,
.1.2že je dobré,
.1i oddělil Bůh světlo od tmy
5 .1.2a nazval Bůh světlo dnem
.1.2.3a tmu nazval nocí.
I byl večer
.1a bylo jitro,
.1.2den první.
.1
6 Řekl také Bůh: Buď obloha uprostřed vod, a děl vody od vod!
7 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, které jsou pod oblohou, od vod, které jsou nad oblohou. A stalo se tak.
8 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.
9 Řekl také Bůh: Shromážděte se vody, které jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.
10 I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající semeno, a strom plodný, nesoucí ovoce podle pokolení svého, v němž by bylo semeno jeho na zemi. A stalo se tak.
12 Neboť země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podle pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo semeno jeho, podle pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
13 I byl večer a bylo jitro, den třetí.
14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let.
15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.
16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.
17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;
18 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, které by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou!
21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kterou v hojnosti vydaly vody podle pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podle pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
22 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďte se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!
23 I byl večer a bylo jitro, den pátý.
24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podle pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podle pokolení jejího. A stalo se tak.
25 I učinil Bůh zvěř zemskou podle pokolení jejího, též hovada podle pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podle pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.
26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nad celou zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďte se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
29 Řekl ještě Bůh: Hle, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající semeno, která je na tváři celé země, a všeliké stromoví, (na němž je ovoce stromu), nesoucí semeno; to bude vám za pokrm.
30 Všem pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž je duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.
31 A viděl Bůh vše, což učinil, a hle, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.
Móšé

Božími příkazy je stvořeno světlo a postupně další a další součásti světa. A právě to je způsob, kterým je vyvýšen jedině pravý Bůh. A který je také vepsán do jeho jména.
„Ať nastane světlo“ je hebrejsky:
יְהִי אוֹר
Jëhí ór!

Tvar hebrejského slovesa „jëhí“ je jusiv, nebo-li nepřímý rozkazovací způsob či vybídnutí [UBH 49.5 a 48.3]. Překládá se zde také jako „buď, „budiž“ nebo „nechť nastává“.

Psáno dohromady - Jëhíór - tvoří slovo přívlastek pro pravého Boha, který připomíná Boží moc slovem tvořit něco mohutného, krásného a nepředstavitelně důmyslného.

Slovo „Bůh“ je v jednotném čísle hebrejsky „Elóah“.

Slova „Jëhíór“ a „Elóah“, jsou natolik jedinečná, že mohou být použita pro sestavení Božího jména.

Pro názornost se zvolí jednoduchá symbolická operace:

Dělení slov na části není libovolné. Vzniklá slova musí dávat smysl a v biblickém kontextu patřit k sobě. A hlavně jedno z nich musí mít všechny souhlásky Božího jména. Podmínkou také je, že se zachovají všechny značky pro samohlásky, aby se správně přenášela výslovnost.

V hebrejských znacích, doplněných jejich transliterací a transkripcí do latinky, se záměna znázorní zprava doleva takto:

יְהוֹהַּ וֹהַּ יְה ↓← ִיאוֹר יְה יְהִיאוֹר
אֱלִיאוֹר ִיאוֹר אֱל ↑← וֹהַּ אֱל אֱלוֹהַּ
Jëhôah ôah Jëh ↓← iĵôr Jëh Jëhiĵ’ôr
’Ẹliĵôr iĵôr ’Ẹl ↑← ôah ’Ẹl ’Ẹlôah
Jëhóah óah Jëh ↓← íór Jëh Jëhíór
Elíór íór El ↑← óah El Elóah

Výsledkem operace je Boží jméno Jëhóah.
Jméno má vyznačenu výslovnost v souladu s výslovností výchozích slov.

Boží jméno lze složit ze slov „Ať nastane“ a „Bůh“. Jsou to slova, která nejsou převzata z jiných jmen. A právě tato slova nám poskytují výklad Božího jména:

Ať nastane“ řekl Bůh

Jëhóah říká slova, která se uskutečňují. Je jediný, kdo má takovou moc a moudrost, že jeho slovem jsou tvořeny všechny věci i bytosti v nebesích i na zemi. Pro naše chápaní nelze najít větší projev moci spojené s moudrostí.

Druhým výsledkem operace je nové slovo - Elíór.
Je to dobré slovo, protože znamená „Bůh je světlo“. Je to vhodný přívlastek pravého Boha Jëhóaha. V Písmech se tento přívlastek nevyskytuje jako jedno krátké slovo, ale je součástí zvěsti, která nám byla předána:

1. LIST JËHÓCHÁNÁNA 1

1 Co bylo od počátku,
.1co jsme slýchali,
.1co jsme očima svýma viděli a
.1co jsme spatřili a
.1čeho se ruce naše dotýkaly,
.1.2ohledně slova života.
.1
2 Neboť ten život zjeven je
.1a my jsme viděli a svědčíme,
.1.2i zvěstujeme vám ten život věčný,
.1.2.3který byl u Otce,
.1.2.3.4a zjeven je nám.
.1
3 Což jsme viděli a slyšeli,
.1zvěstujeme vám,
.1.2abyste i vy s námi společenství měli
.1.2.3a společenství naše aby bylo s Otcem
.1.2.3.4i se Synem jeho,
.1.2.3.4.5Jëhóšuou Christem.
.1
4 A toto píšeme vám,
.1aby radost vaše byla naplněna.
5 A toto je zvěst,
.1kterou jsme slýchali od něho,
.1.2a zvěstujeme vám, že:
.1.2.3Bůh je světlo,
.1.2.3.4a tma v něm žádná není.
.1
6 Jestliže říkáme,
.1že s ním společenství máme
.1.2a ve tmě chodíme,
.1.2.3lžeme a nečiníme pravdu.
.1
7 Jestliže však chodíme ve světle,
.1.2jako on je ve světle,
.1společenství máme mezi sebou
.1.2a krev Christa Jëhóšuy, syna jeho,
.1.2.3očišťuje nás od veškerého hříchu.
.1
8 Jestliže říkáme,
.1že hřích nemáme,
.1.2sami sebe klameme
.1.2.3a pravda v nás není.
.1
9 Jestliže vyznáváme hříchy své,
.1věrný je a spravedlivý,
.1.2aby nám odpustil hříchy
.1.2.3a očistil nás od veškeré nepravosti.
.1
10 Jestliže říkáme,
.1že jsme nehřešili,
.1.2činíme jej lhářem
.1.2.3a není v nás slovo jeho.
Jëhóchánán, apostolos

Jëhóah své jméno pro nás, a vlastně pro všechny myslíci bytosti na zemi i v nebesích, navždy spojil s podivuhodnou mocí a moudrostí říci slovo, kterým vše, co si přeje, vždy nastane a setrvává.

Pro první den světa svým slovem stvořil Jëhóah světlo a pak stvořil život, který je světlem lidí, a pak poslal Syna, který se jeho slovem stal člověkem a byl pravým světlem od Boha:

EUANGELION JËHÓCHÁNÁNA 8

1 Jëhóšua pak odešel na horu Olivetskou.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všechen lid sešel se k němu. I posadiv se, učil je.
3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji vprostředku,
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena je postižena při skutku, když cizoložila.
5 A v zákoně Móšé přikázal nám takové kamenovat. Ty pak co pravíš?
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovat. Jëhóšua pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
7 A když se nepřestávali otazovat jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo je z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
9 A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Jëhóšua sám, a ta žena uprostřed stojeci.
10 A pozdvih se Jëhóšua, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteří na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
11 Která řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Jëhóšua: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
.1
12 Opět tedy Jëhóšua k nim promluvil, řka:
.1Já jsem světlo světa.
.1.2Kdo mne následuje,
.1.2.3nebude chodit ve tmě,
.1.2.3.4ale bude mít světlo života.
.1
13 I řekli jemu farizeové:
.1Ty sám o sobě svědectví vydáváš,
.1.2svědectví tvé není pravé.
.1
14 Odpověděl Jëhóšua a řekl jim:
.1Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě,
.1.2pravé je svědectví mé,
.1.2.3neboť vím,
.1.2.3.4odkud jsem přišel a kam jdu.
.1.2.3Ale vy nevíte,
.1.2.3.4odkud jsem přišel anebo kam jdu.
15 .1Vy podle těla soudíte,
.1.2já nesoudím nikoho.
16 .1A jestliže bych i já soudil,
.1.2soud můj je pravdivý,
.1.2.3neboť nejsem sám,
.1.2.3.4ale jsem já a ten,
.1.2.3.4.5který mne poslal, Otec.
17 .1A v zákoně vašem psáno je, že:
.1.2Dvou lidí svědectví pravé je.
18 .1Já svědectví vydávám sám o sobě
.1.2a svědectví vydává o mně ten,
.1.2.3který mne poslal, Otec.
.1
19 Tedy řekli jemu:
.1Kde je ten tvůj otec?
Odpověděl Jëhóšua:
.1Ani mne neznáte,
.1.2ani Otce mého.
.1Kdybyste mne znali,
.1.2i Otce mého znali byste.
.1
20 Tato slova mluvil Jëhóšua u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, neboť ještě byla nepřišla hodina jeho.
21 I řekl jim opět Jëhóšua: Já jdu, a hledat budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijít.
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijít?
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
24 Proto jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Neboť jestliže nebudete věřit, že já jsem, zemřete v hříších svých.
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Jëhóšua: To, což z počátku pravím vám.
26 Mnoho mám o vás mluvit a soudit, ale ten, který mne poslal, pravdomluvný je, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
27 Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim.
28 Proto řekl jim Jëhóšua: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.
29 A ten, který mne poslal, se mnou je. Neopustil mne samého Otec; neboť což je jemu libého, to já činím vždycky.
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
31 Tedy řekl Jëhóšua těm Židům, kteří uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
33 I odpověděli jemu: Semeno Aḇráhámovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterak ty díš: že svobodní budete?
34 Odpověděl jim Jëhóšua: Ámén, ámén pravím vám: Že každý, kdo činí hřích, služebník je hřícha.
35 A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky.
36 Proto jestliže vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.
37 Vím, že jste semeno Aḇráhámovo, ale hledáte mne zabiti; neboť řeč má nemá místa u vás.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte.
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš je Aḇráhám. Dí jim Jëhóšua: Kdybyste synové Aḇráhámovi byli, činili byste skutky Aḇráhámovy.
40 Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, který jsem pravdu mluvil vám, kterou jsem slyšel od Boha. Toho Aḇráhám nečinil.
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: My z smilstva nejsme zplozeni, jednoho Otce máme, Boha.
42 Tedy řekl jim Jëhóšua: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Neboť já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšet nemůžete řeči mé.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činit. On byl vrah od počátku, a v pravdě nestál; neboť pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; neboť lhář je a otec lži.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
46 Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
47 Kdo z Boha je, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdali my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
49 Odpověděl Jëhóšua: Já ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
50 Já pak nehledám chvály své; je, kdo hledá a soudí.
51 Ámén, ámén pravím, vám: Bude-li kdo zachovávat slovo mé, smrti neuzří na věky.
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Aḇráhám umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávat řeč mou, smrti neokusí na věky.
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Aḇráháma, který umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš?
54 Odpověděl Jëhóšua: Chválím-li já se sám, chvála má nic není. Je Otec můj, který mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš je.
55 Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám jej, a řeč jeho zachovávám.
56 Aḇráhám, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Aḇráháma jsi viděl?
58 Řekl jim Jëhóšua: Ámén, ámén pravím vám: Dříve nežli Aḇráhám byl, já jsem.
59 I zchápali kamení, aby házeli na něj. Jëhóšua pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odešel.
Jëhóšua, Christos

Světlo je krásným symbolem, který v mysli vyvolává představy pomáhající pochopit hluboké myšlenky.
Příkaz „ať nastane světlo“ se uskutečňuje nejdříve v hmotné formě a pak i v duchovním smyslu. Jehóah, jak v proroctvích vypověděl, poslal na svět svého jednorozeného syna.
Díky životu Jëhóšuy Christa jsme i my, lidé z národů, dostali možnost znát jméno a věřit ve jméno Jëhóaha, pravého Boha. Je to proto, že známe jméno a věříme ve jméno Jëhóšuy, Božího syna.
A tak můžeme sami na sobě pocítit, kromě Boží moci a moudrosti, i další Jëhóahovy vlastnosti, spravedlnost a lásku.

PROROCTVÍ JËŠAJÁHÚA 42

1 Hle, služebník můj,
.1kterého budu podepírat,
vyvolený můj,
.1jehož si oblíbila duše má.
Ducha svého dám jemu,
.1on soud národům vynášet bude.
.1
2 Nebude křičet,
.1ani se pozdvihovat,
.1.2ani slýchán nebude na ulici hlas jeho.
3 Třtinu nalomenou nedolomí,
.1a len knotu doutnajícího neuhasí,
.1.2soud podle pravdy vynášet bude.
4 Nepohasne,
.1ani se nepodlomí,
.1.2dokud soud na zemi nevynese.
A ostrovy nauku jeho očekávat budou.
.1
5 Tak praví Él, Jëhóah,
.1jenž stvořil nebesa,
.1.2a roztáhl je,
.1který rozšířil zemi,
.1.2i to, co z ní pochází,
.1který dává dech lidu na ní,
.1.2a ducha těm, jenž chodí po ní.
.1
6 Já Jëhóah povolal jsem tě ve spravedlnosti,
.1a uchopil jsem tě za ruku tvou;
proto opatrovat tě budu
.1a dám tě za smlouvu lidu
.1.2a za světlo národům,
7 .1abys otvíral oči slepé
.1.2a vyváděl ze žaláře vězně
.1.2.3a z domu zadržení ty,
.1.2.3.4kteří sedí ve tmách.
.1
8 Já jsem Jëhóah,
.1to je jméno mé,
a slávu svou jinému nedám,
.1ani chválu svou sochám.
.1
9 Hle, první věci přišly
.1a i nové předpovídaje,
.1.2dříve než se začnou,
.1.2.3dám o nich slyšet vám.
.1
10 Zpívejte Jëhóahu píseň novou,
.1chválu jeho pějte od končin země,
.1.2vy, kteří se plavíte po moři,
.1.2.3i všechno, co v něm je,
.1.2ostrovy i obyvatelé jejich.
11 Ať pozdvihne hlas pustina i města její,
.1
vsi, v nichž bydlí Kédár.
Pokřikujte obyvatelé Sely,
.1s vrchu hor volejte.
12 Vzdejte slávu Jëhóahu,
.1 chválu jeho na ostrovech zvěstujte.
.1
13 Jëhóah jako silný vyjde,
.1jako muž válek rozhorlí se,
.1.2rozkřikne se, ano,
.1.2.3pokřik válečný vydá
.1a proti nepřátelům svým mocněji si povede.
.1
14 Mlčel jsem dost dlouho,
.1činil jsem se neslyšným,
.1.2ovládal jsem se.
Jako pracující ku porodu vzdychat budu,
.1supět a současně po dechu lapat.
15 V pustinu obrátím hory i pahorky,
.1a každou bylinu jejich usuším,
.1.2a proměním řeky v nábřeží,
.1.2.3a jezera vysuším.
.1
16 I povedu slepé po cestě,
.1kterou neznali
a po stezkách,
.1o kterých nevěděli,
provedu je.
.1
Proměním před nimi tmu ve světlo,
.1a co je nerovné, v rovinu.
To je to, co jim učiním
.1a neopustím je.
17 Obrátí se zpět,
.1zahanbeni budou ti,
.1.2kteří doufají v sochu,
.1.2.3kteří říkají slitinám:
.1.2.3.4Vy jste bohové naši.
.1
18 Ó hluší,
.1slyšte!
A vy slepí,
.1prohlédněte,
.1.2abyste viděli!
.1
19 Kdo je to slepý,
.1jedině služebník můj?
A hluchý,
.1jako posel můj,
.1.2kterého posílám?
Kdo je slepý
.1jako ten odměněný?
Slepý, pravím,
.1jako služebník Jëhóahův?
.1
20 Hledě na mnohé věci,
.1však nedbá.
Otevřené maje uši,
.1však neslyší.
.1
21 Měl Jëhóah zalíbení v něm pro spravedlnost svou,
.1zvelebil jej zákonem
.1.2a slavným učinil.
22 Že pak lid tento oloupený je a potlačený,
.1jehož mládence všechny jímají
.1.2a do žalářů skrývají,
že jsou dáni v kořist
.1a není,
.1.2kdo by je vyprostil,
v plenění,
.1a není,
.1.2kdo by řekl:
.1.2.3Navrať zase!
.1
23 Kdo z vás ušima sleduje to,
.1pozornost věnuje tomu,
.1.2aby se zaposlouchal nazpět?
.1
24 Kdo vydal v potlačení Jaakóḇa,
.1a Jisráéle lupičům?
Zdali ne Jëhóah,
.1proti němuž jsme zhřešili?
Neboť nechtěli po cestách jeho chodit,
.1ani nenaslouchali zákonu jeho.
25 A proto vylil na něj žár,
.1hněv svůj a násilí boje,
a zapálil jej vůkol,
.1avšak nepoznal to.
Zapálil jej, pravím,
.1avšak nepřipustil toho k srdci.
Jëhóah ústy Jëšajáhúa, proroka

Seznam stránek

Stránka naposledy editována 27. března 2018 v 23:21:32