Není jiného jména pod nebem

SKUTKY APOSTOLŮ 4

1 A zatímco oni mluvili k lidu,
přišli na ně kněží
a velitel stráže chrámu a ṣadúkím,
2 Těžce to nesouce,
že lid učili
a zvěstovali v Jëhóšuovi vstání z mrtvých.
3 I vztáhli na ně ruce
a vsadili je do vězení až do jitra,
neboť již byl večer.
4 Mnozí pak z těch,
kteří slyšeli slovo,
uvěřili.
I dosáhl počet mužů okolo pěti tisíc.
.1
5 Stalo se pak nazítří, že se sešli vládci jejich
.1a starší a písmaři v Jërúšálaimě
6 .1.2a Hannas velekněz a Kaiafas a Ióannés a Alexandros
.1.2.3a kteříkoli byli z pokolení velekněze.
.1
7 I postavivše je doprostřed, otázali se:
.1Jakou mocí anebo v kterém jménu učinili jste to vy?
.1
8 Tehdy Petros, jsa pln ducha svatého, řekl jim:
.1
.1Vládci lidu a starší Jisráéle,
9 .1.2poněvadž my dnes jsme vyslýcháni pro dobrodiní člověku nemocnému,
.1.2.3.4totiž kým on zachráněn byl,
10 .1.2.3známo buď všem vám i všemu lidu Jisráéle, že:
.1
.1.2Ve jménu Jëhóšuy Christa, Nazóraie,
.1.2.3.4kteréhož vy jste stauróvali,
.1.2.3.4.5jehož Bůh probudil z mrtvých,
.1.2.3v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdravý.
.1
11 .1.2To je ten kámen za nic pokládaný od vás, stavitelů,
.1.2.3který se stal hlavou nároží,
12 .1.2a není v žádném jiném záchrana,
.1.2.3neboť pod nebem není jiného jména daného lidem,
.1.2.3.4v němž máme být zachráněni.
.1
13 I vidouce takovou smělost Petrovu a Jëhóchánánovu
.1a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí,
.1.2divili se a poznávali je,
.1.2.3že s Jëhóšuou bývali.
.1
14 Člověka také toho vidouce, jak stojí s nimi,
.1.2toho uzdraveného,
.1neměli co říci proti nim.
.1
15 I rozkázavše jim vystoupit z rady,
rozmlouvali vespolek,
16 řkouce: Co učiníme lidem těmto?
Neboť že zjevný zázrak stal se skrze ně,
všem přebývajícím v Jërúšálaimě známé je,
aniž můžeme zapřít.
17 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu,
s pohrůžkou přikažme jim,
aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
18 I povolavše jich, přikázali jim,
aby nikoli nemluvili,
ani neučili ve jménu Jëhóšuovu.
19 Tedy Petros a Jan odpovídajíce jim, řekli:
Je-li to spravedlivé před obličejem Božím,
abychom vás více poslouchali než Boha,
suďte.
20 Neboť my nemůžeme nemluvit toho,
co jsme viděli a slyšeli.
21 A oni pohrozivše jim, propustili je,
nenalezše na nich příčiny trestání,
pro lid;
neboť všichni velebili Boha z toho,
co se bylo stalo.
22 Byl zajisté v letech více než ve čtyřicíti člověk ten,
při kterém se byl stal zázrak ten uzdravení.
23 A jsouce propuštěni,
přišli ke svým a pověděli,
co k nim přední kněží a starší mluvili.
24 Kteří uslyševše to,
jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli:
Panovníku, ty jsi ten Bůh,
který učinil nebe i zemi
i moře i všechno,
což v nich je,
25 který jsi skrze ústa Dávida,
služebníka svého, řekl:
Proč se bouřili národové
a lidé myslili marné věci?
26 Postavili se králové zemští
a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho.
27 Právě se jistě sešli proti svatému Synu tvému Jëhóšuovi,
kteréhož jsi pomazal,
Heródes a Pontský Pilát s pohany a lidem Jisráélským,
28 Aby učinili to,
což ruka tvá a rada tvá předuložila,
aby se stalo.
29 A nyní, Pane,
pohlediž na pohrůžky jejich
a dej služebníkům svým mluvit slovo své svobodně a směle,
30 Vztahuje ruku svou k uzdravování
a k činění divů a zázraků,
skrze jméno svatého Syna tvého Jëhóšuu.
31 A když se oni modlili,
zatřáslo se to místo,
na kterém byli shromážděni
a naplněni jsou všichni Duchem svatým
a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
32 Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše.
Aniž kdo co z těch věcí, které měl,
svým vlastním být pravil,
ale měli všechny věci obecné.
33 A mocí velikou vydávali apostolové svědectví o vzkříšení Pána Jëhóšuy
a milost veliká přítomná byla všem jim.
34 Žádný zajisté mezi nimi nebyl nuzný,
neboť kteříkoli měli pole nebo domy,
prodávajíce, přinášeli peníze,
za které prodávali
35 a kladli před nohy apostolské.
I bylo rozdělováno to jednomu každému,
jakž komu potřeba bylo.
36 Jozes pak,
který přijmí měl od apostolů Barnabáš,
(což se vykládá syn utěšení),
z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
37 měv pole, prodal je
a přinesl peníze
a položil k nohám apostolským.
Petros, apostolos
יְהוֹשֻׁעַ
Jëhóšua

Důrazné veřejné svědectví apostola Petra o Jëhóšuovi Christu, které podal odpůrcům, v něm podnítil Jëhóahův svatý duch. Jeho svědectví je pravé a bylo potvrzeno i mocným znamením. Stál tam muž od narození chromý, kterého Jëhóah ve jménu Jëhóšuy uzdravil. Boží přísliby jsou však daleko větší než jsou jednotlivá uzdravení, dokonce větši než jednotlivá oživení zemřelých.
Jméno Božího syna znamená pro ty, kdo v něho věří, věčnou záchranu z hříchů a smrti.

Jméno Jëhóšua je pro nás v Písmech také i prvním jménem člověka složeným z Božího jména. Byl jím nazván Hóšéa syn Núnův, když Móšé vysílal muže prozkoumat zem Kënáan.

Jméno Jëhóšua je tedy vyjímečné svým významem, ale není vyjímečné svou skladbou, protože je sestaveno podobně jako mnoho dalších hebrejských jmen.

Je dobré si znázornit, jaká vyjdou jména, když se Boží jméno spojí se slovem záchrana.
Jedno jméno je očekávané, a sice jméno Božího syna, které mu bylo jeho Otcem dáno. Druhé jméno musí svým významem odpovídat těmto jménům.

Ve Starých písmech lze nalézt řadu tvarů slova záchrana. Je nutné vybrat, jako výchozí, ten tvar, který zaznívá ve jménu Syna. Tedy jeden z hebrejských tvarů slova záchrana - jëšuá.

Výchozími slovy pro znázornění skladby jména Jëhóšua nechť je jméno Jëhóah a přívlastek Jëšuá.

Pro názornost se zvolí jednoduchá symbolická operace:

Dělení slov na části není libovolné. Vzniklá slova musí dávat smysl a v biblickém kontextu musí patřit k sobě. A hlavně jedno z nich musí mít všechny souhlásky jména Božího syna. Využijí se také všechny značky pro samohlásky, aby se správně přenášela výslovnost.

V hebrejských znacích, doplněných jejich transliterací a transkripcí do latinky, se záměna znázorní zprava doleva takto:

יְהוֹשֻׁעַ שֻׁﬠָה יְהוֹ ↓← הַּ יְהוֹ יְהוֹהַּ
יָהּ הַּ יְ ↑← שֻׁﬠָה יְ יְשֻׁﬠָה
Jëhôšua‘ šu‘áĥ Jëhô ↓← ah Jëhô Jëhôah
Jáh ah ↑← šu‘áĥ Jëšu‘áĥ
Jëhóšua šuá Jëhó ↓← ah Jëhó Jëhóah
Jáh ah ↑← šuá Jëšuá

Slovo záchrana je v hebrejštině ženského rodu a končí dlouhým „-áĥ“ s neznělým hé na konci. Koncovku mužského jména převzatou z tohoto slova je v hebrejštině vhodné vyslovovat krátce, aby snad jméno neznělo jako ženské jméno. Kámeṣ se změní na patach a koncové „němé“ hé, které „odpočívalo“ v kámeṣ zanikne. Stejně tak je upraveno mužské jméno Jéšúa, vytvořené z jiného tvaru slova záchrana, má první dvě samohlásky dlouhé, ale na konci má stejné zkrácení na patach.

Výsledkem operace je jméno Božího syna - Jëhóšua.
Jméno je složeno z větších částí výchozích slov a výslovnost má s nimi v souladu.
Výklad jména je zřejmý:

Jëhóah je záchrana

Druhé dvě části mají jen po jedné samohlásce a vychází stejný tvar jako při znázornění libozvučného zjednodušení Božího jména. Je tedy potřeba provést stejnou úpravu. „Vplížené“ patach se přesune pod jód jako kámeṣ a hé zůstane znělé.

Druhým výsledkem operace je jednoduchý tvar Božího jména - Jáh.

Je pěkné si uvědomit, při zpěvu chvály „Halëlú Jáh“, vzájemnou souvislost jmen Jáh, Jëhóah a Jëhóšua, se záchranou lidí. Vroucně to vyjádřil prorok, jehož jméno znamená: Záchrana je Jáh.

PROROCTVÍ JËŠAJÁHÚA 12

1 I řekneš v ten den:
.1Chválit tě budu, Jëhóahu,
.1.2protože byv hněvivý na mne,
.1.2.3odvrátil jsi hněv svůj
.1.2.3.4a utěšil jsi mne.
2 .1Hle, Él, záchrana má,
.1.2doufat budu
.1.2.3a nebudu se strachovat;
.1.2neboť síla má
.1.2.3a píseň a záchrana má
.1.2.3.4je Jáh, Jëhóah.
3 .1I budete s jásotem čerpat vodu
.1.2ze zřídel té záchrany.
.1
4 A řeknete v ten den:
.1Vzdávejte chválu Jëhóahu,
.1.2vzývejte jméno jeho,
.1.2.3známé čiňte mezi lidmi skutky jeho,
.1.2.3.4připomínejte, že vyvýšené je jméno jeho!
5 .1Opěvujte Jëhóaha,
.1.2neboť veliké věci učinil
.1.2.3a to známé buď po celé zemi!
6 .1Zavýskni a zpívej, obyvatelko Ṣíjónu,
.1.2neboť velikým je uprostřed tebe Svatý Jisráéle!
Jëšajáhú, prorok

Příměr o vodě znamenající záchranu použil také Jëhóšua, ale poodhalil rozsah a formu Jëhóahovy záchrany tak, jak je to doposud těžko představitelné:

EUANGELION JËHÓCHÁNÁNA 4

1 A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Jëhóšua více učedníků činil a křtil než Jan,
2 (Ačkoli Jëhóšua sám nekřtil, ale učedníci jeho),
3 Opustil Judstvo, a odešel opět do Galilee.
4 Musil pak jít skrze Samaří.
5 I přišel k městu Samařskému, které nazývá se Sichar, podle popluží, které byl dal Jaakóḇ Jóséfovi, synu svému.
6 Byla pak tu studnice Jaakóḇova. Proto ustav na cestě Jëhóšua, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny.
7 I přišla žena z Samaří vážit vody. Které řekl Jëhóšua: Dej mi pít.
8 Neboť učedníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.
9 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterak ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Neboť nestýkají se Židé se Samaritány.)
10 Odpověděl Jëhóšua a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo je ten, který praví tobě: Dej mi pít, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice je hluboká. Odkud tedy máš tu vodu živou?
12 Zdali jsi ty větší nežli otec náš Jaakóḇ, který nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
.1
13 Odpověděl Jëhóšua a řekl jí:
.1Každý, kdo pije vodu tuto,
.1.2žíznit bude opět.
14 .1Ale kdo by se napil vody té,
.1.2kterou já dám jemu,
.1.2.3nežíznil by na věky,
.1ale voda ta,
.1.2kterou já dám jemu,
.1.2.3stane se v něm pramenem vody prýštící k životu věčnému.
.1
15 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážit.
16 Řekl jí Jëhóšua: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
17 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Jëhóšua: Dobřes řekla: Nemám muže.
18 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
19 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
20 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jërúšálaimě je místo, kde náleží se modlit.
21 Dí jí Jëhóšua: Ženo, věř mi, že jde hodina, když ani na této hoře, ani v Jërúšálaimě nebudete se modlit Otci.
22 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, neboť spasení z Židů je.
23 Ale jde hodina, a nyní je, když praví modlitebníci modlit se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
24 Bůh duch je, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit.
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, který nazývá se Christos. Ten, když přijde, oznámí nám všechno.
26 Dí jí Jëhóšua: Já jsem, který mluvím s tebou.
27 A v tom přišli učedníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný neřekl: Nač se ptáš, anebo proč mluvíš s ní?
28 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
29 Pojďte, vizte člověka, který pověděl mi všechno, cokoli jsem činila. Není-li on ale Christos?
30 Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
31 Mezi tím pak prosili ho učedníci, řkouce: Mistře, pojez.
32 A on řekl jim: Já mám pokrm jíst, kteréhož vy nevíte.
33 Učedníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jíst?
34 Dí jim Jëhóšua: Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Hle, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, že se již bělejí ke žni.
36 Kdo pak žne, odplatu bere, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdo rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne.
37 Neboť v tom pravé je slovo, že jiný je, kdo rozsívá, a jiný, který žne.
38 Já jsem vás poslal žít, o čemž jste vy nepracovali. Jiní pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
39 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všechno, což jsem činila.
40 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
41 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
42 A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; neboť sami jsme slyšeli, a víme, že tento je právě spasitel světa, Christos.
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
44 Neboť sám Jëhóšua byl svědectví vydal, že prorok ve vlasti své v poctivosti není.
45 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všechno viděvše, co činil v Jërúšálaimě v svátek; neboť i oni byli přišli k svátku.
46 Tedy opět přišel Jëhóšua do Kány Galilejské, kde učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehož syn nemocen byl.
47 Ten uslyšev, že by Jëhóšua přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil syna jeho; neboť počínal umírat.
48 I řekl jemu Jëhóšua: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž dříve, nežli umře syn můj.
50 Dí jemu Jëhóšua: Jdi, syn tvůj živ je. I uvěřil člověk řeči, kterou mluvil jemu Jëhóšua, a šel.
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ je.
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
53 Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterou řekl byl jemu Jëhóšua: Syn tvůj živ je. I uvěřil on i dům jeho všechen.
54 To opět druhý div učinil Jëhóšua, přišed z Judstva do Galilee.
Jëhóšua, Christos,
u Jaakóḇovy studny

Seznam stránek

Stránka naposledy editována 05. prosince 2017 v 00:25:51